close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Jak Dow na Silmarion přišla

18. března 2012 v 14:58 | Shadow |  Shadow | O Shadow
Byla zničená, vyděšená a opuštěná. Bloudila neznámou krajinou, pustou i zelenou, ale až jedno místo jí učarovalo natolik, že se rozhodla zůstat. Místo, nesoucí jméno Silmarion...


Tehdy, když jsem byla nucena prchnout od Slunečné a zanechat tam svou smečku napospas Ragnarovi jesm nemyslela na nic jiného, než se smutkem a studem někam zahrabat. To kvůli mě přece Lakrim přišel o život a fakt, že jsem smečku před tím černým zlem nedokázala ubránit jsem si taktéž nesla za vinu. Čerstvě utržené rány z prohraného spouboje palily a optimismus, co mi dříve koloval v žilách, byl tatam. Namísto nich tu bylo prázdno, jenž bylo tu a tam vyplňováno smutkem, bolestí, vztekem...
Po pár dnech, které jsem strávila divokým během krajinou, jenž jsem mohla spatřit pouze přes oči, topící se v slzách (jedno také částečně v krvi), jsem značně stratila na váze, ale chuť k jídlu zmizela spolu s tou veselou Shadow. I když chuť k jídlu stále nepřicházela, já věděla, že další týden bez jídla bych nepřežila. Ano, měla jsem sto chutí ulehnout někde pod strom a dát sbohem životu, který stejně v posledních týdnech stál za starou belu, ale něco ve mě mi to zakazovalo. Právě tomu "vnitřnímu hlasu" vděčím za hodně věcí. Hlad mě totiž dohal až do lesa. Do lesa, kde všude rostly smrky a vonělo to tam po jehličí. Jenže jehličí nebylo jediné, co v lese bylo cítit. Tohle území už někomu patřilo. Byla jsem proto obzvlášť opatrná, protože samotná, hubená a zesláblá vlčice by proti celé smečce neměla šanci. To opravdové překvapení mě teprve čekalo
Doteď nevím, zda to byla poze souhra náhod nebo si se mnou Osud opravdu pohrál, ale právě v onom lese jsem se znovu setkala s Restallinou. Od té doby, co jsem odešla z domova se z ní stala dospělá vlčice a už vůbec to nebyla ta malá šikanovaná sestřička, která stále potřebovala mou ochranu. Vypovídalo o tom i její postavení, post bety. V onu chvíli už jsem jen chtěla zůstat s ní ve Smrkovém, ale smečka byla moc velká a pro mě u tam nebylo místo. Musela jsem se poobhlédnout jinde. Dostala jsem se až do nedalekého lesa s přívětivým jménem Borůvkový. Les obývala i stejnojmenná smečka, v jejímž vedení stál Cliff a Hotaru. Ihned při první návštěvě jsem se s alfa vlkem Cliffem srazila a on mě bez protestů přijal.
Tak jsem se dostala na Silmarion, místo, které je dodnes mým domovem (i když v jiné smečce).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama